Gerard Bertrand - Festival vína a jazzu 2012

Cestopis o cestě za vínem a jazzem do nejjižnější části Francie - Languedocu (M.Severa)

Languedoc cestopis Gerard Bertrand (Martin Severa)

Vína Gerarda Bertranda najdete zde...

Nedávno jsem seděl u piva s mým sousedem lékařem, který je stejně jako já velký milovník vína. Třímali jsme půllitry zlatého moku a smutnili: na světě je tolik vín, tolik odrůd, tolik skvělých vinařů, bože, do smrti to všechno okusit nestihneme. Jaký paradox!  Velebili jsme víno nad půllitrem piva. Omluvou budiž to, že to bylo na konci tropického dne a víno se na žízeň nepije. To postesknutí nad nekonečností vín a odrůd se odehrálo jen týden poté, co jsem se vrátil z jižní Francie.  Vzal mne tam sebou Martin Kozák, který přijal pozvání jednoho z největších vinařů Languedocu Gérarda Bertranda. Nebyli jsme samozřejmě sami. Gérard pozval všechny klienty z celého světa. Bylo jich na tři tisíce. Pozvání bylo čtyřdenní, někdo pobyl den, někdo dva, my zůstali tři. A co vlastně takový program pro tisíce lidí obnáší?

Gerard Bertrand
Chateau Hospitalet - Festival de Jazz - příchod na večerní degustaci

Především exkurze po vinicích, degustace a open air večeře pod zapadajícím sluncem za přítomnosti oliv a cikád. Přilehlé stoly oplývaly zeleninou, jakož i uhynulými živočichy všeho druhu, až se mi chtělo parafrázovat majora Huga z Vančurova Rozmarného léta: „Jest zde vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, které požívají se ve vzdělaných zemích…“ Možná si vzpomenete, že ve filmu Jiřího Menzela ho hraje Vlastimil Brodský a při pronášení této repliky má na vidličce nabodnutého utopence. Takže k tomu našemu opěvování vína nad půllitrem piva bych možná dodal: Tento způsob pití vína zdá se mi poněkud nešťastným. Ale zpět do jižní Francie. Po večeři ještě následoval koncert světoznámé skupiny Kid Creol and the Coconats.

 

Nejprve mi to všechno připadalo ze strany Gérarda až příliš velkolepé a nákladné, skoro bych řekl zbytečné. Vždyť kvalitní víno přece mluví za všechno! S odstupem času musím konstatovat, že jako reklama to zřejmě bude velmi účinné. Ten třídenní zážitek mám pořád v hlavě, když mám špatnou náladu, tak si na něj vzpomenu a hned je mi líp. A jistě to funguje podobně nejen u ostatních hostů, ale především u Gérardových partnerů. A vezměme v úvahu, že nabídka vín z tohoto regionu u nás notně převyšuje poptávku. A taky, žádný francouzský vinař nedělá podobné promo akce jen tak. Musí se mu to zkrátka vyplatit. A navíc: Gérard nám dal prostor pro příběh. Každý z nás si tam nějaký, byť drobný, zažil. Já vám ten můj řeknu až na konec.    

Festival de Jazz - Chateau Hospitalet večerní show
 

Cigalus víno měsíce a nejlepší Cabernet z Francie dle Prague Wine Trophy

Gérard Bertrand byl vynikajícím hráčem rugby a vinařství dřív vedl jeho otec. Dnes mu patří mimo jiné 5 velkých vinařství o celkové rozloze 410 hektarů. Večeře a koncerty se konaly na největším z pěti jeho domén, na statku Hospitalet poblíž Narbonne. Když jsem se díval na historii tohoto místa ještě před odjezdem, dočetl jsem se, že je to kolébka francouzského vinařství. Tu informaci jsem vzal tak trochu s rezervou, neboť těch kolébek je ve Francii několik a každá je zaručeně ta pravá. No, prý je tady obdělávali už Féničané… Hospitalet má celkovou rozlohu 1000 hektarů, většinu plochy ovšem tvoří středozemní lesostep garrigue, vinice zaujímají 80 hektarů. Samotný statek obklopen vinicemi leží pod vápencovým masivem La Clape. Dříve patřil mnichům narbonnského hospice, proto ten název.

Cigalus víno měsíce a nejlepší Cabernet z Francie dle Prague Wine Trophy

Nejvýznamnějším Gérardovým statkem je ovšem Cigalus, vzdálen jen několik kilometrů od Narbonne. O této doméně Gérard tvrdí, že dlouho hledal terroir, kde by se modré odrůdy mohly vyjádřit tak výjmečným způsobem. Pískovcovo-vápenitá půda dodává osobité kouzlo odrůdám Merlot, Cabernet sauvignon, Cabernet franc a Caladoc. Ano, ten podivný název Caladoc patří odrůdě. Totiž: poté, co jsme ve čtyřicetistupňovém vedru absolvovali exkurzi po přilehlých vinicích, pozval nás Gérard na odrůdovou degustaci.  Co lahev, to odrůda, což není ve Francii, mimo Alsasko, zrovna běžný jev. A právě když jsem v ruce třímal tmavé a husté víno této odrůdy, pomyslel jsem na to, co všechno ještě nestihnu za život vypít. Kolikže těch neznámých odrůd ještě potkám?  ...a to jsem ještě netušil, že za týden budu na toto téma mudrovat nad pivem.

Večerní party v plném proudu
Vinice Chateau Hospitalet

No, všechno lze uchopit z druhého konce, a tak budu raději myslet na to, co všechno ještě vypít stihnu. Odrůdu, o které jsem do té chvíle neměl ani ponětí, vyšlechtil Paul Truel ve Výzkumném zemědělském ústavu v Montpelier v roce 1958. Rodiče jsou Grenache noir a Cot, která je v Languedocu známá také jako Tannat a její příbuznou je například Malbec nebo Négrette. Toť vše souhrnně nazváno jako cotoidní odrůdy, jejichž společným znakem je vysoký obsah taninu a tmavá dužina. Je povolena ve většině vinařských regionech ve Francii a v roce 2004 zaujímala celkově 1,5 hektaru francouzských vinic. Dozrává ve třetím raném cyklu 20 dní po Chasselas. Hrozen není kompaktní a má poměrně velké bobule. Chuť vína je pak výrazná, ryzí, rudální, zkrátka svébytná, domorodá. Přidává se do směsek a samostatně ji ve Francii vyrábí snad jen Gérard.

Tautavel Hommage

Polední degustace byla úžasná, ale přece jen měla jednu vadu:  všechna languedocká vína mají poměrně velký obsah alkoholu. 14 a více. Ještě před deseti, patnácti lety tomu tak nebylo, ale dnes mají bobule díky 3000 hodinám slunečního svitu za rok vyšší cukernatost než dřív. A vinaři nechávají vše vykvasit pěkně do sucha. Nic naplat, teď ten příběh. Je na bázi principu televizní reklamy. Divák sleduje nějaký minipříběh a až ke konci se doví, o jakém produktu byla vlastně řeč. Vzpomeňte třeba na Bobika. Čínský kuchař se postaral o pejska klientky restaurace po svém. Ale: víte, na co to byla reklama? Pokud jste si nevzpomněli, tak prostřednictvím toho příběhu si na ten produkt určitě vzpomenete.

Laura Garrique (G. Bertrand) a Martin Kozák (Kupmeto CZ)
Ochutnávka na chateau Cigalus - každá odrůda zvlášť

Takže: Plný autobus klientů vyrazil kolem desáté směr Cigalus. Řidič usoudil, že bude rychlejší, když pojede asi 10 km po dálnici, čehož jsme si my, hosté nevšimli, neboť jízda po této komunikaci připomínala spíše pomalou chůzi. Docela se mi chce říct, že řidič nechtěl svou práci odfláknout, aby ji měl co nejdřív za sebou, a tak pracoval pomalu a důkladně. Což ovšem neocenila francouzská dopravní policie, protože při výjezdu z dálnice už na nás netrpělivě čekala. Strážci dopravního zákona zjišťovali počet hasičských přístrojů na palubě, vzorek pneumatik, národnost cestujících, jejich vzájemný poměr i stav podpažního ochlupení nejen u žen. Alespoň mi to tak připadalo. Nutno říct, že jsme nebyli sami.

Gris blanc - rosé Gerard Bertrand

Byl to normální zátah, jaký je ve Francii obvyklý vždy první víkend v srpnu, kdy celá země odjíždí na dovolenou a třicetikilometrové zácpy nejsou vyjímkou. Po dobré hodině byl náš řidič zproštěn neviny, vložil si do úst gauloisku a mohli jsme pokračovat. Ovšem všechno špatné je k něčemu dobré. Ostatní autobusy dorazily do vinařství včas a jejich osádky se tak mohly v klidu rožnit pod žhavým sluncem mezi vinicemi při povinné exkurzi. Zatímco my jsme seděli ve stínu pod dohledem policie. To jsme ještě trochu nadávali, ale teď jsme strážce silnic velebili. Zkrátka: z autobusu jsme zamířili rovnou na onu degustaci s odrůdou Caladoc. Vždy, když uvidím dopravní policii, vzpomenu si na jižní Francii, na Cigalus, na Bertranda, večeři a dostanu neodolatelnou chuť na Caladoc.          

Okolí Chateau Hospitalet
 

Martin Severa

 

 
Languedoc cestopis Gerard Bertrand (Martin Severa)