Château Beauchene

Při prvotním výběru vinařství, která budeme z Rhony dovážet jsme na vinařství Chateau Beauchene přijeli s výraznou časovou ztrátou, která nám neumožňovala uskutečnit ochutnávku a prohlídku vinařství. Přijali jsme proto nabídku zastavit se zde na konci našeho putování po Rhoně před návratem do ČR. Když jsme se zde opravdu po týdnu opět objevili, měli jsme pocit, že jsem své favority z Rhony již objevili a zastávku na Chateau Beauchene jsme považovali již jen za formalitu. Po prohlídce vinařství a hlavně po přechutnání prvních vín, jsme pochopili, že naše dosavadní rešerše nebyly kompletní a že s víny z Chateau Beauchene v našem portfoliu budeme rozhodně počítat. První várka dovezených vín z Francie čítala 9 položek, z toho 8 z Chateau Beauchene...

Rodinný podnik, vlastněný panem a paní Bernard, z oblasti údolí Rhony, s tradicí již od 18. století, ležící 4 kilometry severně od Orange, je bezprostředně obklopen 35 hektary vinic s širokou škálou odrůd používaných v tomto regionu. Celková výměra vinic ve vlastnictví přesahuje 80 hektarů a zahrnuje produkci hned několika variant červených a bílých Cotes du Rhone a Villages. Plocha vinic náležících k nejznámější apelaci regionu Chateauneuf du Pape je 7 hektarů. Z této plochy naprostá většina náleží červené variantě, bílé se produkuje velmi omezené množství 1000 lahví (z kterých velká část směřuje do ČR). Celková produkce přesahuje 400 tisíc lahví ročně. 

Třináct odrůd papežského cuvée s aromatem archivního traktůrku usedlosti Beauchene

Mezi Rhônou a Mont Ventoux poblíž starorománského města Orange se nachází i vinařství Beauchene. Jeho vinice s 80 hektary se částečně rozkládají i v apelaci  Châteauneuf du Pape, dalšími dvěma AOC jsou Côtes du Rhône Village a Côtes du Rhône. Velká část vinohradu se také nachází v bezprostřední blízkosti vinařství – příjezdová cesta k impozantní budově, která se skutečně podobá zámku, vede vinicemi, což ve mně vzbudilo jakýsi povznášející pocit velkoleposti.

Rodina Michela Bernarda zde žije už od poloviny XVII. století. Do francouzské revoluce to byli prostí zemědělci, v roce 1794 pak koupili první vinice. Pan Michel Bernard je napohled živel a jeho charisma má stejně široký radius jako jeho postava. Nejprve nám představil malou ampelografickou zahrádku, jak nazval vinici, kde je po jednom krátkém řádku vysázeno všech 13 autorizovaných odrůd pro apelaci Châteauneuf du Pape. Zmíním jen ty nejméně známé: Clairette dává vůni muškátu, Bourboulenc svěžest a kyseliny, Counoise rouge  prý nic neznamená, je udržována jen z tradice, stejně jako modrá Muscardin, to samé Terret noir a bílá Picpoul. Poslední čtyři odrůdy jsou totiž vysoko-výnosné bez výrazné charakteristiky a využívaly se v dřívějších dobách, kdy bylo v módě spíše kvantitativní vinařství. „Když víno nemá žádnou chuť, hodí se k ústřicím,“ podotkl Michel a doprovodil svá slova mírným mrknutím. A těch deset hektarů vinic hned vedle usedlosti má prý jednu velkou výhodu: hrozny se ihned po sklizni dostanou do kádí a neriskují žádné případné nahnívání při transportu.

Na dvorku nám pak představil své malé muzeum stoletých, dnes už napohled primitivních vinařských strojů, ale také první pradědečkův traktůrek. Neodolal jsem a vylezl za volant. Byl jsem si zcela jist, že sedím v dávno nefunkčním stroji, a tak jsem moc nevěnoval pozornost Michelovu prstu na startéru. Lekl jsem se, až když výfuk vybafl hustý naftový dým. V tu chvíli byl široký vinařský dvůr zahalen výfukovým dýmem s výrazným buketem po naftě. Zkrátka – když vinař něco archivuje, vždy to musí být použitelné, ať už víno nebo stroj. Ostatně, opodál stojící stařičký citroen Michelova dědečka by určitě byl schopen zvládnout cestu kolem světa. A navíc – kouř z traktůrku začal stoupat k nebi téměř ve stejnou dobu jako kouř z komína ve Vatikánu… dnes to byl opravdu papežský den….